hipec
Kultura
volných kalhot, dresů americké NBA, marihuany, pouličních tanečních
vystoupení, barevných graffiti, gramofonů, sofistikované poezie,
masivních zlatých řetězů, ale bohužel i bezútěšných ghett velkoměst
USA, gangů, cracku, kokainu a politiky. Tak by se dal zhruba
charakterizovat hiphop. Termín, skládající se z hip - v překladu módní,
současný a hop - s významem tance a pohybu.
Co je vlastně
hiphop? Jak vznikl a co zapříčinilo jeho obrovskou popularitu? Pod
pojmem hiphop si většina lidí představí hudbu - pomalé beaty
(terminus technicus charakteristického hiphopového rytmu) a agresivní
projev mluveného slova. Muzika je ale jen jeden z prvků, které pojem
hiphop sdružuje. Je to spíše kultura a životní styl. K hiphopu se řadí
mnoho dalších činností provozovaných na ulici a ve velkoměstech, tam,
kde vlastně tento styl vznikl. K již zmíněné hudbě, ať už reprodukované
(DJing), nebo zpěvu (rap), patří grafický projev známý jako graffiti,
akrobacie či tanec označovaný pojmem breakdance, nebo B-boying a umění
napodobovat různé zvuky a rytmické hudební nástroje pomocí úst a
mikrofonu, tzv. beatbox.
Hiphop se u nás dostává stále více do
popředí. Zasloužila se o to hlavně česká hiphopová produkce, která
přiblížila tento, na textech vystavěný, hudební styl širšímu publiku.
Většina české populace, na rozdíl třeba od zemí západní Evropy,
nedosahuje takové znalosti anglického jazyka, aby dokázala ocenit texty
anglicky skládajících autorů.
Kdo ho dělá
Co patří k
vybavení hiphopové crew (další nezastupitelný výraz označující skupinu
hrající hiphop, kterou nelze označit jako kapelu, protože zpravidla
nedisponuje žádnými hudebními nástroji)? Na prvním místě je potřeba
zdůraznit, že taková crew se skládá z postavy za gramofony, tzv. DJ, a
z několika MC (Master of Ceremonies - zpěvák). Právě díky nenáročnosti
na vybavení (v porovnání s ostatními styly) se stal hiphop tak
populární. DJ potřebuje dva gramofony, tzv. slipmaty - speciální
podložky na plotnách gramofonu, aby po nich desky pěkně klouzaly,
speciální gramofonové jehly, mixer, sluchátka a sestavu reproduktorů a
zesilovačů podle prostředí, kde a pro koho crew hraje.
Hiphop byl
vždy doménou černých a vždy tomu tak asi bude. Důvodů je hned několik.
Když pomineme pohybové dispozice, nadání k hudbě a kulturní a sociální
zázemí, v ghettech a uzavřených komunitách byl tento projev hlavně
dříve, vedle sportu, jediným způsobem uvolnění s možností využití
tradiční svobody slova ke kritice společnosti. Později, po popularizaci
hiphopu, samozřejmě přibyl pro mnoho lidí ještě argument peněz, jejichž
může být hiphop velice dobrým zdrojem.
I když míra černých umělců
převládá, najde se i několik bílých. Příkladem těch úspěšných mohou být
Beastie Boys nebo Cypress Hill. Ti ale mnohdy pocházejí ze stejných
sociálních poměrů jako jejich černí kolegové, a proto nelze jejich
cestu za hiphopem považovat za kdovíjaké překvapení.
V americké
přematerializované společnosti je komerce dovedena do extrémů, které si
u nás dovedeme jen těžko představit. To, co u nás považujeme za
komerční, by v Americe označili za hluboký underground. Faktem ale je,
že v Americe se díky vysoké populaci a vyšší životní úrovni obyvatel
stává umělec bohem.
Stačí otevřít jakýkoli americký hudební časopis,
ať už je to Rolling Stone, nebo spíše hiphopově zaměřené The Source
nebo Vibe. Interpreti jsou tam využíváni převážně jako propagátoři
různých značek oblečení, hodinek, bot, značek aut, elektroniky, jídla,
ale i společností nabízejících služby jako telekomunikace a stěhování.
Tyto časopisy proto spíše připomínají reklamní katalogy a jejich obsah
se pod náporem reklam utápí.
Směry
V
současnosti se dá v hiphopové kultuře najít několik hlavních subkultur.
Ty se ještě, jako v podstatě vše, dají rozdělit na mainstream, tedy
komerční proud, a na alternativní nebo underground. Ta hlavní,
americká, obsahuje hned několik dalších větví. Jedním z hlavních
měřítek v USA je město či oblast, ze které daný umělec pochází.
Tzv.
East Coast (východní pobřeží) se týká měst na východním pobřeží. Je to
hlavně New York (kolébka hiphopu vůbec), Boston, Philadelphia, Atlanta,
Detroit a Chicago. Hiphop pocházející odtud se pozná podle důrazu na
rytmy, má velice málo melodie, agresivní zpěv, hodně scratchingu a mixů
a hlavní témata, kterými se umělci z této oblasti tradičně zabývají, je
problematika diskriminace, ghett, peněz a kriminality. Ke komerčním
umělcům této větve se řadí interpreti jako Eminem, Dr Dre nebo Wu Tang
Clan. K méně komerčním patří již výše zmínění Fugees, nebo KRS One.
Tzv.
West Coast (západní pobřeží) označuje v podstatě jen oblast Los
Angeles. Tato obrovská aglomerace s počtem obyvatel převyšujícím
populaci celého bývalého Československa má vlastní styl hiphopu, který
se odráží od klimatických podmínek, ploché krajiny a sousedícího
Mexika. West Coast hiphop se vyznačuje hlavně melodičností, méně
agresivním hlasovým projevem, provázaností se soulem a R&B.
Nahrávky umělců z této oblasti většinou neobsahují žádné DJské excesy,
mixy ani scratche a texty se zabývají hlavně gangy a kriminalitou. Ke
komerčnímu směru patří již nežijící 2Pac, nebo Snoop Dogg. K méně
komerčním potom třeba Ja Rule, nebo Xzibit.
Další významnou oblastí
Ameriky je Florida a karibská oblast. Tam je hiphop silně ovlivněn
reggae, dancehallem, ska a dalšími styly, které jsou v této oblasti
doma. Tato větev by se dala, co se hiphopu týče, označit za tu
nejdivočejší. Je velice těžké popsat, z čeho všeho se skládá, ale
směrodatná je angličtina a její místní přízvuk, který je i pro rodilé
Američany velice těžce srozumitelný. Já jsem se v této oblasti před
dvěma lety pohyboval a potřeboval jsem na "jazykovou asimilaci" několik
dní. Problémem je, že alternativní scéna je natolik alternativní, že se
mnohdy nedostane za hranice ostrova, kde byla vytvořena. Velice silná
hiphopová tvorba je na Jamajce, Haiti a v Dominikánské republice. Díky
militaristickým režimům v některých těchto zemích je ale muzika
vytvářena buď emigranty v USA, nebo uprchlíky v uprchlických táborech
kolem Miami. Před několika lety byla tato muzika světu víceméně
nepřístupná, točilo se jen na vinyly a vývoz do Evropy byl minimální. V
současnosti je situace díky (ne vždy legálním) možnostem internetu o
něco lepší. Právě díky uzavřenosti a izolaci umělců je téměř celá scéna
alternativní. Špičkou je zde skupina Hot97, Beenie Man, Kiprich Killa
Banton, nebo Mr. Vegas.
Tímto je pokryta nejvýznamnější část hiphopu
amerického kontinentu. V Evropě je situace ještě méně přehledná. Umělců
jako takových není tolik jako v Americe, ale každá scéna má svá
specifika, obvykle daná místním úředním jazykem. Mezi ty nejvýznamnější
zóny Evropy patří scéna Velké Británie, Francie, Polska, Čech,
Slovenska, Maďarska a Ruska.
Evropa
Evropský
hiphop se od toho amerického také významně liší. Starý kontinent
postrádá hned několik vyloženě typických hiphopových prvků. V Evropě
není tak početná černošská menšina, která by hiphop jak produkovala,
tak následně poslouchala, a tak platila umělce. V Evropě také nemáme
uzavřené sociálně slabší komunity, které by měly potřebu se takto
projevovat. Všude samozřejmě najdeme rasové menšiny, ale v Evropě nikdy
nejsou v podobných sociálních a společenských podmínkách jako černoši v
amerických velkoměstech.
Spousta lidí také vnímá hiphop jako muziku
přístupnou pouze oné černé menšině, což je samozřejmě nesmysl. Nakonec
i obsah textů se velice liší. Když vezmeme v úvahu fakt, že v americkém
Detroitu s 1,5 milionem obyvatel je za rok více vražd než v celé Velké
Británii s 55 miliony, je jasné, že se také texty hiphopu v Evropě
budou ubírat jiným směrem, protože právě kriminalita u nás není
problémem číslo jedna. Jisté pokusy o napodobování amerických vzorů tu
jistě jsou. Třeba u nás, jedna z prvních hiphopových skladeb vůbec - Jižák od skupiny Manželé, se zaobírá tématem bezútěšného prostředí pražského Jižního města.
Velká
Británie je co do stylu hiphopu srovnatelná s americkým East Coastem.
Tvořících umělců je tu sice méně, ale Anglie byla vždy známá spíše
kvalitou svých DJs. Britští DJs pravidelně vyhrávali mezinárodní
DJingové soutěže DMC. V současnosti patří mezi špičku label Ninjatune s
ruským DJ Vadimem. Další velice kvalitní umělec je třeba Esc, Roots
Manuva, nebo Mr. Thing. Protože je britský hiphop ve stínu hiphopu
amerického a umělci si ještě nedokáží hraním hiphopu vydělat na chleba
tak, jak je tomu třeba v USA, britský hiphop je v současnosti v
undergroundu.
Scéna, která se nejvíc mění a nachází se v době
rozpuku, je scéna středoevropská a východoevropská. Hiphop u nás se
začal významněji vyvíjet relativně pozdě. Vše zapříčinilo období
totality, které šmahem potlačovalo všechny deviace a odklony od
hlavního proudu. Za průkopníky hiphopové scény v Čechách je považována
již výše zmíněná skupina Manželé se skladbou Jižák. Grafiti
se začaly objevovat také v tomto časovém horizontu a pomalované vagóny
pražského metra se staly světoznámými. Skupiny nejvýznamněji působící
na české scéně jsou všechny kromě výjimek hluboko v undergroundu.
Asi
se právem ptáte, jak se mohl tento článek vůbec do Muzikusu dostat.
Protože se hudební scéna stále vyvíjí a vlivy moderní a elektronické
hudby zasahují i do konzervativních klasických stylů, rozhodli jsme se
zařadit i články, zabývající se jinou než výhradně instrumentální
tvorbou. V této části bychom chtěli pravidelně přinášet informace o
alternativních a moderních hudebních stylech. V příštím čísle budeme
navazovat českou a středoevropskou hiphopovou scénou a článek doplní
rozhovor s jednou ze současných nejlepších polských hiphopových skupin,
WWO (We Wľasnej Osobie).
Dějiny
Jamajský
DJ Kool Herc se v roce 1967 přestěhoval z Jamajky do New Yorku. Přinesl
sebou jamajský způsob zpěvu tehdy známého jako "toasting", který lze
charakterizovat jako recitování improvizovaných veršů do rytmu reggae.
Používal dva gramofony, na kterých střídal dvě různé nahrávky, a
vytvářel tak naprosto unikátní mix. V průběhu svého hraní vykřikoval
hesla jako "Throw your hands in the air, and wave'em like ya just don't
care!", dnes pojmenovaná jako rap, dříve označována jako MCing (zkratka
Master of Ceremonies, nebo také Microphone Checker). Později se věnoval
jen DJingu a zpěv přenechal svým dvěma kolegům. Tak vypadala první
hiphopová skupina - Kool Herc and the Herculords.
DJ, který roku
1970 objevil scratching, se jmenoval Grand Wizard Theodore. Jak to již
u objevů bývá, stalo se to naprostou náhodou. Theodore jednou při
tréninku s gramofony pustil doma hudbu moc nahlas. Slyšel křik své
matky, podržel ruku na točícím se gramofonu s deskou, aby ji zastavil a
slyšel, co po něm chce. S takto vylouděným zvukem potom dál
experimentoval. Později dostal ocenění od International Turntable
Foundation za vynález "scratche".
Jedna z prvních hiphopových skladeb byla zároveň deskou, které se prodalo celosvětově přes 2 miliony kopií. Jednalo se o Rappers Delightod skupiny Sugar Hill Gang.
První
vyloženě komerční skupinou se stali Run D. M. C., jejichž image zlatými
řetězy ověšených a značkově oblečených "niggaz" se stala vzorem pro
budoucí komerční hiphopové interprety. Byla to první skupina
sponzorovaná firmou oděvního průmyslu. Sponzoring v řádu šesti cifer
amerických dolarů jim nabídl Adidas.
Roku 1986 vydala Run D. M. C debut Raising Hell, který si zakoupilo přes 3 miliony Američanů, a byla první skupinou slučující rap s rockem ve skladbě Aerosmith Walk This Way.
Nejúspěšnějším hiphopovým singlem vůbec se stalo Killing Me Softly od Fugees, kterého se prodalo jen v USA přes 9 milionů kopií.